Proč kosatky nenosí trenky?

Jsou prostě moc velký.

Kdyby trenky dostaly,

jenom by je sežraly.

Trenky velikosti kosatčí,

by stály tolik, co stádo ovčí,

to je nejspíš pár set tisíc,

za to si někdo koupí let na měsíc.

Také by byly úplně k ničemu

a nevyplatí se za námahu.

Kosatky jsou dost blbý

a trenky by si daly naruby.

Kosatka vypadá strašně cool,

slipy by jí dal leda vůl.

Kosatka ve slipech vypadá směšně,

byla by z toho smutná strašně.

Kdyby třeba brýle měla,

krutopřísně by vypadala.

Tady končí moje báseň,

o kosatce která má vášeň.

Eliáš

Žila byla lahvička

a seděla u ohníčka.

Oheň měla hrozně ráda

a u něj vždy stála,

ale pak jednoho dne se udělalo zle.

Láhev u ohně zapomněli

a její osud málem zpopelnili,

naštěstí to přežila,

protože se dobře napila,

měla ale namále,

avšak nechávali ji tam nastále.

Pořád a pořád tam zůstávala

a pořád a postupně se roztékala.

Až jednou jeden osudný den,

stalo se to co stává se jen,

v tom nehorším snu.

Láhev jsem někde nechal

a svojí paměť jsem po ní lechtal,

avšak pak jsem si to uvědomil,

bylo to omyl.

Ráno jsem po svojí láhvi hledal,

ale marně - v duchu totiž vím kde jsem ji nechal,

ale nechci si to přiznat

a nakonec musim uznat,

usmířit se, že je u ohně.

A když ráno jsem k ohni přišel,

láhev už tam nebyla,

avšak syčení jsem slyšel

a pak najednou to klouže,

byla tam stříbrná louže.

Po trávě ten výtvor teče

a na sluníčku se peče,

lahev teče dál a dál,

nemám tušení kam teče,

ale snad tomu ohni uteče.

A zazvonil zvonec

a básničky je konec.

Honza

Proč se mýt?

Já nechci do sprchy jít.
Kde ručník mám,
možná ho nemám.
Sprcha je pokažená.

Já do sprchy chodím
a nebojím se.
Radost to je,
I win a prostě je.

Lukášek

Teplo domova mám

a možná i táta,

brácha, cha cha,

sestřička,

babička,

dědeček,

hříbeček.

Daneček

Byl jednou jeden výlet,

ale o něm jsme už věděli,

v autobuse jsme sice hodně seděli

i když to nebylo v neděli.

Na zámku jsme byli,

kde šlechtici si žili,

pak jsme byli choditi,

cestu užívati si.

Sbírali jsme si šišky

a koukali jsme z výšky,

po lese jsme běhali

a zpívati jsme začali,

vodu jsme si nabrali,

ze svaté studánky,
nakupovat jsme se vydali,
hodně peněz jsme udali.

Paní si myslela, že Pepa krade,
a jeho úsměv náhle padne.
Ukázalo se, že je nevinen,
a platit byl vždycky umíněn.

Autobusem domů jsme jeli
a do Mikulovic dojeli.
Tam jsme pak psali básničku,
jakto, že ne písničku?

Tým pták Noh

Byl jeden kluk

a tomu bylo fuk,

že když se ptá,

tak se nikdy nedoptá.

Jednou sle přišel den,

kde náš kluk měl velký sen,

možná se ptáte co byl zač,

však já ani nevím, nemáte zač.

Ten kluk ztratil mikinu,

když zrovna vyráběl píšťalku.

Gemy se prvně ptal,

ale samozřejmě se nedoptal.

Když pak viděl Davida,

stihla ho modlitba.

I on nevěděl,

kam se ten talisman poděl,

však Martínek to věděl,

ale ten mi to nepověděl.

Při večeři jsem spatřil věc,

po které jsem toužil moc.

Však už je noc,

proto ponaučení si z toho vemte,

že ve snu ani ve dne,

neztrácejte mikinu

ani se nehádejte v civilu.

Eliáš

Byla jedna mikina,

která smrděla tak trochu docela.

Smrděla až tak,

víc než Pepův smrad.

Proto ji nikdo nechtěl,

aby moc nesmrděl.

jednoho dne Lenka poručila,

aby jí neházeli do popela,

místo toho jí však dali,

na popelnici u základny.

Nikdo jí však nebral,

tak jí Martin sebral,

až pak u zkoušky se doslechlo,

že nějaké nemehlo,

ztratilo mikinu

a dostalo básničku.

Od Jeníka název dostalo

a jen 5 slok si vyprosilo.

Proto si ponaučení vemte

a mikinu chlapům nedávejte.

Teď když dopisuji poslední řádky,

slyším Honzovy hádky.

Prý že Lukyho kousla zmije,

ale nebojte Věrka je zdravotnice.

Eliáš

Krásný zámek v Javorníku byl,

z konce 18. stol. tam zbyl.

Vratislavští arcibiskupové tam žili,

ale jen přes léto tam byli.

Lully s Molièrem se hádal

a dramaturstvím tam strádal.

Zachránil to Lukýsek,

velký jako Cipísek.

Řekl že jsou oba hrozný

a že on je z nás nejvíc zmožný.

Pokračovali jsme k prameni,

Roman s Kubou se tam poprali.

Najednou pršet začalo

a hodně z nás tam zkapalo.

Pak David buben vzal

a tím nás hrozně prostě štval.

Pak jsme hrozně dlouho šli,

až jsme málem pošli.

Pak jsme došli do města,

kde byla žába nádherná.

Pepu brutálně naštvali,

páč na něj zařvali.

Prej krade v jejich obchodě

a ať se topí v záchodě.

Tým Lev

V jednom malém lesíčku,

potkal jsem já vesničku.

Vesnička to malá byla,

vešla by se i do piva.

Ptáte se mě co v ní žije,

ne není to žádná svině.

Jsou to šmoulové malinký,

zakrslí a protivní.

Říkáte se cože jsou,

snad agresivní nejsou.

Musím vám říct bohužel ano,

po lidech hodných hází bláto.

Do botiček lidem blijou rádi,

a pak na masovým debilizátorech si hrají.

Furt jen kují samé pikle,

a zpívaj jako staré židle.

Že by rádi žrali ovoce?

Ne, buchty přímo z pece.

Mají hlavního nepřítele Gargamela?

Ne, tebe!!! Slyšíte, správně je to Lenka a její kocour zvaný Gema.

Lenka chce jen jednu věc,

očistit tenhle blázinec.

Jediná věc jak to udělat

je naučit je zpívat.

Chce navštívit jejich ves,

šmoulové mají velký běs.

Doručila se k nim zpráva,

pro šmouly to však není švanda.

V té zprávě stojí: Poslyšte,

váš taťka šmoula mrtvý je.

Šmouly to fakt ranilo

a hodně smutku se kalilo.

Taťka šmoula to byl pravý,

jmenoval se David

a byl to místostarosta Prahy.

Lenka přišla trochu nevhod

a začala zpívat: Himmel hergot!

Šmoulové se naštvali

a do Prčic jí poslali.

Tak Lenku poslali pryč,

a na náměstí dali tyč

kde je napsáno:

pro pošuky tu není blaho.

Lenka řekla nevadí,

Gema si s tím poradí.

Nato Gemu zavolala

a velký úkol jemu dala.

Gemo dobře poslouchej,

je to důležitější než šiškův děj.

Gema sice poslouchal,

ale trochu si to pomotal.

Místo lektvaru hudby,

udělal hipnotické bubny.

Nato všichni trsat začali

a brutálně se vožrali.

Nevím co se dělo dál,

páč jsem tam trsal tak rád.

Každopádně se to pokadilo

a Lenku to nakazilo.

Nato se Lenka vopila

a Gemu přitom zabila.

Šmoulové se naštvali

a Lenku honit začali.

Lenka stěží utekla,

potom se však zastavila a něco jim řekla:

Když zazpíváte čistě,

tak mě klidně zabijte.

Nato oni spustili

a tím ji zabili.

Nezabili jí zpěvem čistým,

nýbrž ničím!

Tak zpívej prosím sopráne,

ať sbor zůstane nadále.

Tak díky díky díky všem

a přeji vám moc hezký sen.

Sen? Ani bobeček,

tohle by zbaštil blbeček.

Šmoulové však smutní byli,

páč Lenku zabili.

Vždyť zabili ji neprávem

a tak se stali sopránem.

Tak na soutěž se přihlásili,

na nejlepší music battle v historii.

Když zrovna přišli na řadu,

bohužel studem ztratili hlavu.

Text úplně zapomněli a rytmus?

No zkrátka zešíleli,

naštěstí David támhleten,

no zkrátka zachránil je rytmusem.

Text si hnedka připomněli

a díky rytmu se zachránili.

Soutěž vyhráli na plné čáře

a cítili se mnohem lépe.

No a to je konec

a promiň nejsi blbec.

Eda

Javorník krásné město bylo,

že jsem z toho úplně mimo.

Krásný zámek tam je,

milá je i průvodkyně.

Provedkla nás hradem,

zepředu i zadem.

Velké papuče jsme měli,

obrazy tam hezké byly.

Dal jsem si i housku,

byla bez ubrousku.

Pak cesta byla dlouhá,

zahráli jsme Händela,

jak se hádá s angličanem,

nedomluvil se, byl uražen.

Byla jedna studánka

a dojedla se tatranka.

U kostela svatého Antonína,

stála ta naše studna.

Pak na cestu jsme se vydali

a do dračího údolí jsme se dostali.

Kvíz o skladatelích jsme prohráli

a na cestu zpět se vydali.

Pak do obchodu jsme šli

a autobusem 120 jsme odjeli.

Tým Neoménie

Byla jednou Justice,

zformovala se proti ní opozice.

Že Eli něco namítal

a Martin to zamítal.

Je tu ale komunismus,

což je malinkatý hnus.

Eli je hned potrestán,

a Eliáš rozmetán.

Eli

Taky vám někdy přijde,

že je vše moc jednoduché?

Musím vám však říci,

že je to dokonalé.

Řeknu vám teď příběh starý,

omámil by i staré baby.

Baby přímo z blázince,

umlčel by je hladce.

Kde se ten děj odehrává?

Né za vlády Otakara,

nýbrž za vlády pralidí labilních a debilních.

Aby jste mě pohopili,

možná nejsou tak moc blbý,

IQ mají možná malé,

nápady však dokonalé.

Řeknu vám pár nápadů,

udělám to postaru.

Začnem od toho nejhoršího

až po toho nejlepšího.

První: Řeknu vám teď dobrý plán,

bez pravítka ho udělám.

Vykašlete se na měření,

udělám to podle hlavy.

Uděláme řízi, řízi,

no… a máme špízy.

Že jsou špízy k ničemu… no možná trochu.

Tak vrhneme se k dalšímu

trochu méně blbýmu.

Chcete si udělat dobré žrádlo?

Vemte na to velké dláto…

Teda dláto radši trávu

uděláme pomazánku.

Pomazánka pořád nic?

Dám do toho trochu víc.

Tak přejděme k dalšímu,

o něco víc lepšímu.

Bolí vás koukat do ohýnku?

Jo? Tak toooo…

Ehmm obraťte od něj hlavinku.

Nejste totiž tolik blbý a jestli jo,

tak jste neandrtálčí děti.

Tak cooo? Jo tenhle je fakt dokonalý,

nebouchejte se do hlavy.

Předposlední tip vám teďka dávám,

nedávejte pusu žábám.

No a je to tu,

nejlepší tip teďka řeknu.

Čistě všichni zpívejme,

jinak hnedka umřeme.

Zpívejme všichni hlasitě,

jinak do pekla půjdeme.

Není to Lenkou, ani chlapy,

je to tím že jsme blbý.

Tak konec básně mé to je.

Tak dobrou noc ty blbblbe.

Eda

Byla jedna čelovka

a ta moc ráda svítila.

Avšak jednou dosvítila,

pán Bůh jí nenabil a nenabil

a kdo jí používal to nikdo neví

asi ten kdo to ví

jen se to neví.

Prosím a ten kdo to ví,

ten to nepoví.

Luky

Byla jednou jedna kůže,

ta se měla jako růže.

Jednoho dne však pršelo,

až z toho bylo šero.

Mikina v dešti zůstala,

celá z toho zesmutněla.

Už nebyla slušná jako dříve,

měla na sobě hlínu a trny od růže.

Jednoho dne si to majitel uvědomil

a na sebe se převelice zlobil.

Někde jí tam nechal ležet,

myslím že bych tam měl rychle běžet.

Nechat jí tam byla velká ostuda

a já nejsem žádnej hrdina.

Kuba

Byl jednou jeden Ježíšk

a měl pěkný kožíšek

každý rok nenápadně naděloval

a všechny děti tím obšťastňoval.

Z dárků byli tak šťastní,

že jim to bylo vidět na tvářích,

když teďka září,

však jednoho kluka,

jeníčka napadlo polapit Ježíška,

a tak začal plánovat na Jěžíška past.

Past teda šel udělat,

a plány začal malovat.

Maloval je dál a dál,

až je všechny udělal.

A když si plány udělal,

svůj osud si zadělal,

nebyl tak nenápadný jak si myslel,

protože to moc nepromyslel,

součástky pod polštář si syslel.

Tam si je každý mohl číst,

a do věcí mu lízt,

hlavně když šel jíst.

To byla jeho chyba hlavní,

jinak to zvládl levou zadní.

Protože nebyl nenápadný dost,

všechny svoje šance tímhle ztratil a zahodil,

tuze za to zaplatil

a když prošli Velikonoce,

jé, ne to jsou Vánoce.

Je tu všude klid, ani pes neštěká,

ale Jeník už pod stromem čeká.

Čekal tam dál a dál,

když tu slyší zvuk, jenom opodál.

nebyl to Ježíšek ani táta,

byl to totiž Santa.

Ježíšek o tom věděl, už dávno

a Jeník o tom nevěděl

a tak Ježíškovi naletěl.

Proto místo Ježíška,

Santa mu přiletěl.

Honza

Bylo léto jako jiné

a já si zrovna zpíval mile.

Mikulovice jsem obýval

a… eeh zrovna jsem si zpíval.

Šestý tábor můj to byl,

a v pokoji jsem zrovna byl.

Udělal jsem ale něco blbého,

a to… no však znáte to.

Jako malému vám říkávali,

ať nestrkáte prst do zásuvky.

No a to jsem udělal

a na cestu jsem se vydal.

Nevim přesně co se stalo,

něco se však pokakalo.

Lítám někde v prázdnotě

a dole vidím tělo mé.

Vidím jak mě nadnáší

a duše má se nadnáší.

Vidím tunel všude tmavý

a malé světlo někde v dáli.

Ke světlu se rozběhnu

a potom hned lapám po dechu.

V nemocnici na lůžku ležím

a asi víte co tím myslím.

Hádáte správně, přežil jsem,

snad přežiju i další den.

Tak vemte si z toho ponaučení

a nestrkejte prsty do zásuvky.

A to je konec děti milý,

užívejte prosím žití.

Eda

Že okultismus špatný je?

No to asi pravda je.

Povím vám pohádku

o obětaci beránků.

Nejsou to však beránci,

nýbrž lidské bytosti.

A ktože je to obětává?

To je velmi špatná zpráva.

Jsou to okultisti veliký,

kteří jsou moc zlobiví.

Cože přesně dělají?

Vyvolávaj démony.

A kdo je jejich velitel?

Alfrédek známý ničitel.

A kdo je jeho pravá ruka?

Martínek ta chytrá hlava.

Za vlády těchto divných lidí,

byl okultismus zcela běžný.

Všude samý démoni,

krev a kruhy se znaky.

Všude se křik proléval

a nějaký duch si zpíval.

A tak jeden pán jednu noc

chtěl svrhnout jejich strašnou moc.

Chtěl je oba pobodat

a potom se jim vysmívat.

Ten pán byl tajný mnich thajský,

který zabíjel okultisty.

Alfréd to však vytušil

a tak Martínkovi pohrozil,

že pokud mnicha nezabije

tak se do pekla pohrabe.

Tak Martin povolal démona,

avšak karta se obrátila.

Mnich znal velká zaříkadla

a obrátil démona na Martina.

Tak Martin umřel hnedka,

a Alfréd řekl kurňa! nato.

Tak Alfréd vyvolal démona

mocnějšího než kobliha.

Mnich si s tím však poradil

a Alfréda zahubil.

Tak dílo bylo dokonáno

a křesťanství tak započato.

Tak říkám vám já lidi milý,

nevyvolávejte démony hbitý.

Eda

Zklidni už se,

nemydli se,

nejsem hloupý,

jak šmoulové modří.

Gargamel je chytrý,

ale už nezklidní,

uvaří je na ohníčku,

ale mají moc malou nožičku,

vždy mu vyklouznou,

ale jsou modří.

Taťka šmoula je přivítá,

do jejich vesničky zavítá.

Jako báby pod kořenem,

jmenovitě pod modřínem.

Maty přijde hned,

není přece žádný med,

brýle má,

do vesničky zavítá.

Pepa z depa by to nedokázal,

k ničemu by se totiž nezavázal.

Maty

Byl jednou jeden had

a ten měl evoluci rád.

Had však chtěl jednu malou změnu

a tak například když ztratíš ocas tak dorůstá.

Taky měl hezké nožičky,

ale ztratil jed během chviličky.

Jemu to moc nevadilo,

něco mu však moc scházelo.

Chtěl mít trny ze zad veliké

a tak vyvinul se znovu ještě.

Bum a je to majestátní,

velký, silný a arogantní had…

totiž leguán měl v hlavě hodně velký plán.

Ale!!! Být leguánem už ho nebavilo

a tak vyvinul se v něco jinýho.

Hádáte správně je to drak,

veliký jak panelák!

Dobře… tak velký nebude,

ale to mi jedno je.

Ptáte se mě na jméno?

To byste rádi věděli co?!

Dobře jeho jméno zní Paf

a já doufám že jste z toho taky paf.

Co? No Paf to byl ten dráček co stínů se bál,

měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál.

Znáte tuhle postavu?

Vtip je v tom, že zažil zradu.

Znáte Véňu Součka,

toho kluka z Prahy 6?

Ten co s dráčkem chodil na Lipo

a na turecký med?

Tak omlouvám se za kopíraci,

ale chtěl jsem si užít legraci.

Každopádně se vrátíme k Véňovi,

příjmením známém Součkovi.

On na hajzla si začal hrát

a našeho Pafa začal pěkně štvát,

uměl totiž čarovat.

On Véňa dráčka proměnil,

aby v kůži leguána žil.

Paf byl z toho hrozně paf,

ale nemohl říct ani ráár.

Véňa ale pokračoval

a z leguána na ještěrku ho vzal.

Paf se cítil hodně divně

a připadal si ve velké bídě.

Véňa ovšem řekl ne!

a proměnil ještěrku v malé hádě.

Tak končí příběh malého hada,

který se chtěl vyvinout na draka.

Eda

Byla jedna bageta a chutnala všem docela.

Byla celkem drahá, ale to i Praha.

Ale vážně, opravdu někdo snědl bagetu

a z té bagety vytekly špagety

a pak vytekl sliz, zmiz a už je pryč.

Pán byl smutný velice, že má pokapané střevíce,

od špaget a od slizu, že já si radši nedal zmrzlinu!

Paní byla zmatená, že je to divná bageta,

že tam chybí parmazán, vůbec tam nebyl namazán.

Takže teď v bulváru, maj slizkou podlahu,

po slizu se kloužou, na špagetách houpou.

Autor neznámý :)

Láhev jednou malá byla,

i vodou se naplnila,

voda se do láhve lila

však na Bruncvíku se zapomněla.

Však slyší, jak Eli kvílí,

však nenechá ji tam,

na Bruncvíku se věci udílí,

je to jak velký hlavolam.

Však Eli ví, kde ji ztratil,

však štěstí své zkusil.

Do Bruncvíku se vypravil

a z domova se vytratil.

Však dostala se zpět k majiteli,

škodu času promarněného,

opravdu velice škodlivého,

co takhle vyjít bez básničky?

Eli

Na ostrově, kde piráti kopou,

musí kopat, jen se starou botou,

lopatu jim odneslo moře,

nevědí jak to vysvětlí na pirátském dvoře.

Nevědí, kde nechali svoje věci,

teď hledají truhlu v ranní tmě,

bez mapy jsou tady jako v kleci,

na daleké cestě k odměně.

Pod botou náhle něco cinklo,

všichni hnedka začali řvát,

vyhrabali hromadu písku,

každý z pokladu by si chtěl brát.

V písku ale leží jen klíče rezavé,

všude kolem jenom suchý prach,

na posádku začne padat strach,

když neuvidí zlato třpytavé.

Posádka už nevydrží slunce jas,

tak si řeknou, že navrátit do dvora je čas,

tam jejich šéf řádí jako ďas rozzlobeně,

burácející je jeho hlas.

Kapitán si brousí šavli,

v očích se mu zle blýská,

poklad nikde, ani žádná truhla,

posádka teď jen hlady píská.

Honza

Maminku mám strašně rád,

přesto jí škádlím napořád.

Máma říká, že jsem líný,

to má pravdu, to já jsem.

Nepomáhám, neučím se,

radši kreslím, to mám rád,

výkres je můj kamarád.

A jsem mlsný,

mám rád sladký

a nejím co navaří.

A tak pořád dokola,

že jsem pěkný nezbeda.

A tak říkám, polepším se,

radši půjdu do blázince.

Než bych mučil maminku,

které nedám odpočinku.

Mám výčitky svědomí,

mám sny o vědomí.

Vidím na ní, že jí těší, jak se snažím,

myslím, že má radost,

protože dá pusu na dobrou noc.

Celou noc pak dobře spím

a snídani mi máma nese,

usmívá se, říká: „To je krásný den!“

Jen kdyby mi to vydrželo,

vždyť mám mámu tuze rád.

A už běžím do školy,

tam se snažím, dělám poctivě úkoly.

Eda

Byl jeden kluk, fešný jak buk.

Však omyl, ztratil mobil.

Pak z toho brečel a hrozně ječel.

Nikde nebyl a nikde neryl.

Vždy hučel a bučel.

Hledal ho Bruncvík.

Bruncvík se midlil, fidlil a nenašel.

Eda hledal ve škole, nahoře i dole.

Jakoby se vytratil, asi se vypařil.

Achjo, po dnech a týdnech nebyl hned.

Nenašel se, nepotil se.

Našel se v taštičce, vděčím za to mamince.

Eda

Ztratil jsem nákrčník,

zimní to pomocník,

zapomněl jsem ho ve sboru,

mělo to dohru.

Musel jsem napsat básničku,

nemohl jsem přizvat babičku,

musel jsem jí napsat sám,

ale já to dám!

Nákrčníku, mám tě rád,

jsi můj zimní kamarád,

už tě nikdy nezapomenu,

pojď si hrát.

Nákrčník,

kouzelník,

pomocník,

kník.

Filip

Jídelní nůž není takový,

že by s ním šlo vyřezávat na poli.

Jídelní nůž je určený k jídlu,

než vyřezávání něčeho k bydlu.

Jestli si chceš vyřezávat,

je třeba mít nůž a odřezávat.

Jídelní nůž fakt ne,

to je přece jasné.

Něčím se musí krájet přeci,

abychom nejedli jak křečci.

Já však kudlu místo nože mám,

určitě v tom nejsem sám.

Získat nůž je velká výprava,

že by jiný skočil z letadla.

Nože ty nemůžeš krást,

ale svoje si musíš hlídat.

Pepa

Chcete vědět něco o francouzské revoluci?

Mě se neptejte, já o tom nic nezjistil si.

Začneme u slova revoluce, revoluce?

To je snad nějaká recyklace?

Ale né, to se jen rýmuje.

Tak znova, revoluce, revoluce, revoluce?

To je snad nějaká divná kombinace?

Počkejte! Já zamyslím se.

Není to spiknutí lidí co jsou proti císaři či králi?

Asi ne, a tak ten nápad hodím doprostřed řítě.

Asi půjdu do kasina,

tam se mi snad rozhoří hlava.

Byl jsem chvíli v Casinu

a dostal jsem pár nápadů.

První zní, že se na to vykašlu

a z dějepisu pětku dostanu.

Druhá varianta je,

že mi to chat GPT řekne.

Třetí mi naopak říká,

že to mám vyhledat v knihách.

Čtvrtá mi říká, že mám stroj času udělat

a na revoluci se podívat.

Z těch nápadů se mi líbil čtvrtý

a tak jsem se dal do stavění.

Mám to hotovo za dva týdny

a teď jdu prozkoumat revoluci.

Stroj času jsem spustil

a ve Francii jsem se objevil.

Všude samá bageta,

Mona Lisa a nějaká osoba?

Osoba mě popadla

a hned na mě řvát začala.

Nepochopil jsem ani slovo,

protože jsem zapomněl dělat Duolingo.

Oči mi zavázali,

páskama mi ruce připoutali.

Slyšel jsem pokřiky

a nějaké random zvuky.

Když šátek mi z očí sundali,

na gilotinu mě poslali.

Když chtěl za páku zatáhnout

já stihl naposledy vyvřísknout:

„Bonjour!“ A on? Nechal páku na pokoji

a začal na mě radostně vyřvávati.

Pak seběhli se ostatní

a já pochopil, že jsou mí poddaní.

Já jsem král Francie

a myslím, že brzo pochopím co je to revoluce.

Eda

Byl jednou jeden panáček,

byl to velký chudáček,

proto ani na zahrádce,

nemohl smát se.

Potřeboval kámoše,

dřevěnýho Pepouše.

Pepouš se skamarádil,

protože byl velký lidumil.

Luky

Povím vám píseň

nebo spíše báseň

o malém vojáčkovi,

který zažil revoluci.

Měl mikinu,

kterou ztratil v lednu.

Vydal se do Běloruska,

tam ho napadla smečka.

Pokousali ho do ruda,

až z něj byla zmrzlá šunka.

Však takové měl hoře,

že vyslzel celé moře.

A proto poučení si berte,

že nebuďte jak tenhle blbeček,

co měl velmi malý mozeček

a taky malý stoleček.

Doporučil bych vám nechodit ani do Běloruska,

je tam zima a velká smečka.

Kdybyste tam chtěli jet,

tak mi o tom dejte vědět.

Eliáš

Byla jedna čepice,

designovali ji u slivovice.

Její design pochopiti jsme nebyli moci,

byla totiž z budoucnosti.

Měla na sobě různé marky,

klikiháky a taky znaky.

Její velká bambule

byla velká jako tvoje kebule.

Tenhle náš současný design brzy odletí,

tohle je čepice z 22. století.

V nejteplejším horku vlna se nenosí

a my neběháme bosí.

Je vychytaná moc a moc,

když je problém, přijde ti na pomoc.

Válečný dron v sobě má,

je opravdu vychytaná.

Do stroje času jednou spadla

a v 21. století pak kradla,

ukradla jednu nohavici,

okurku a taky slivovici,

kradl dál a dál

a u toho se zlověstně smál,

až jednou ho chitili poldové,

že bude platit za nové.

A tak čepice jde do vězení,

tvrdí, že v jejích kapsách nic není.

Poldové jí to nežerou,

vězením jí proženou.

A proto příklad vemte

a obchody už nerabujte.

Honza

Karton na botě drží div,

špendlík má na to velký vliv.

Kdo nemá podrážku už ji má,

karton se láme jako tál.

Boty mám rozbité jako dům,

páč nehraji karty jako bůh,

nejlépe se hrají v casinu,

tak poď taky do casina,

ať nejsi chudý jako dědina.

Když jsem byl malý nevěděl jsem nic,

teď jsem starší a stále nemám nic,

ani tu botu s kartonem,

kéž bych měl botu s motorem.

Teď jsem přišel do Jack Daniel’s

a vyhrál jsem milion českých peněz.

Už jsem bohatý hráč casina

a už nemusím nosit boty s kartonama.

Jsem zároveň vlastník vína

kterého mám jako dýma.

Tímto končím tuto baladu,

O kartonu a špendlíku.

Alfréd

Byl kdysi jeden klobouček

a ten měl útulný domeček.

Klobouček byl líný moc,

až z toho dostal nemoc.

Tři týdny on byl v nemocnici,

ale nebylo mu pomoci.

Maminka mu říkala,

že když byla jako on,

na tábor chodila,

ale kloboučkovi se tato představa nelíbila.

Jenže špatnějc bylo kloboučkovi

a tak bohužel jiná možnost nebyla,

než aby maminka tábor vyhledala.

Na stránkách Gogelu

se dočetla o sboru,

který tábory má, rád zpívá

a je tam parta kamarádská.

To se kloboučkovi bude líbiti,

hned ho tam jdu přihlásiti.

A tak je klobouček tu,

ale má blbou náladu.

Je to tu hrozné, špinavé

a mám pocit, že to tu bude strašivé.

S těmito větami tu klobouček je

a ostatním je kvůli tomu smutně.

Vždyť je to tu skvělý, chlácholí ho Lenka,

jenže klobouček si říká: „No to určitě tady příšerné bude.“

Klobouček nespí, nejí,

má negativní myšlení.

Už toho maj všichni dost

a tak mu daj dobrou noc

a udělají mu skvělou noční bojovku,

která má v sobě bubáka Lenku.

To kloboučka pobaví

a uvědomí si, že je vyléčený

už není rozmazlený

a není na všechny zlý.

Eda

Tenhleten můj ultrazvuk,

ten prý dělá velký hluk,

který klíště nesnáší

a honem pryč peláší.

Schovat se hned za kámen

nebo je s ním amen

a já sedím bez obav,

pozoruju stádo krav.

Člověk šťastný,

klíště v háji,

ultrazvuk to všechno spraví,

klíště brečí v hájku

a já skládám bajku.

Tohle dokáže protiklíšťák,

lepší než chemický sprejťák.

Eli