Maminku mám strašně rád,

přesto jí škádlím napořád.

Máma říká, že jsem líný,

to má pravdu, to já jsem.

Nepomáhám, neučím se,

radši kreslím, to mám rád,

výkres je můj kamarád.

A jsem mlsný,

mám rád sladký

a nejím co navaří.

A tak pořád dokola,

že jsem pěkný nezbeda.

A tak říkám, polepším se,

radši půjdu do blázince.

Než bych mučil maminku,

které nedám odpočinku.

Mám výčitky svědomí,

mám sny o vědomí.

Vidím na ní, že jí těší, jak se snažím,

myslím, že má radost,

protože dá pusu na dobrou noc.

Celou noc pak dobře spím

a snídani mi máma nese,

usmívá se, říká: „To je krásný den!“

Jen kdyby mi to vydrželo,

vždyť mám mámu tuze rád.

A už běžím do školy,

tam se snažím, dělám poctivě úkoly.

Eda Kamínek

Ztratil jsem nákrčník,

zimní to pomocník,

zapomněl jsem ho ve sboru,

mělo to dohru.

Musel jsem napsat básničku,

nemohl jsem přizvat babičku,

musel jsem jí napsat sám,

ale já to dám!

Nákrčníku, mám tě rád,

jsi můj zimní kamarád,

už tě nikdy nezapomenu,

pojď si hrát.

Nákrčník,

kouzelník,

pomocník,

kník.

Filip Svoboda

Byl jeden kluk, fešný jak buk.

Však omyl, ztratil mobil.

Pak z toho brečel a hrozně ječel.

Nikde nebyl a nikde neryl.

Vždy hučel a bučel.

Hledal ho Bruncvík.

Bruncvík se midlil, fidlil a nenašel.

Eda hledal ve škole, nahoře i dole.

Jakoby se vytratil, asi se vypařil.

Achjo, po dnech a týdnech nebyl hned.

Nenašel se, nepotil se.

Našel se v taštičce, vděčím za to mamince.

Eda Kamínek

Jídelní nůž není takový,

že by s ním šlo vyřezávat na poli.

Jídelní nůž je určený k jídlu,

než vyřezávání něčeho k bydlu.

Jestli si chceš vyřezávat,

je třeba mít nůž a odřezávat.

Jídelní nůž fakt ne,

to je přece jasné.

Něčím se musí krájet přeci,

abychom nejedli jak křečci.

Já však kudlu místo nože mám,

určitě v tom nejsem sám.

Získat nůž je velká výprava,

že by jiný skočil z letadla.

Nože ty nemůžeš krást,

ale svoje si musíš hlídat.

Pepa Pangrác

Chcete vědět něco o francouzské revoluci?

Mě se neptejte, já o tom nic nezjistil si.

Začneme u slova revoluce, revoluce?

To je snad nějaká recyklace?

Ale né, to se jen rýmuje.

Tak znova, revoluce, revoluce, revoluce?

To je snad nějaká divná kombinace?

Počkejte! Já zamyslím se.

Není to spiknutí lidí co jsou proti císaři či králi?

Asi ne, a tak ten nápad hodím doprostřed řítě.

Asi půjdu do kasina,

tam se mi snad rozhoří hlava.

Byl jsem chvíli v Casinu

a dostal jsem pár nápadů.

První zní, že se na to vykašlu

a z dějepisu pětku dostanu.

Druhá varianta je,

že mi to chat GPT řekne.

Třetí mi naopak říká,

že to mám vyhledat v knihách.

Čtvrtá mi říká, že mám stroj času udělat

a na revoluci se podívat.

Z těch nápadů se mi líbil čtvrtý

a tak jsem se dal do stavění.

Mám to hotovo za dva týdny

a teď jdu prozkoumat revoluci.

Stroj času jsem spustil

a ve Francii jsem se objevil.

Všude samá bageta,

Mona Lisa a nějaká osoba?

Osoba mě popadla

a hned na mě řvát začala.

Nepochopil jsem ani slovo,

protože jsem zapomněl dělat Duolingo.

Oči mi zavázali,

páskama mi ruce připoutali.

Slyšel jsem pokřiky

a nějaké random zvuky.

Když šátek mi z očí sundali,

na gilotinu mě poslali.

Když chtěl za páku zatáhnout

já stihl naposledy vyvřísknout:

„Bonjour!“ A on? Nechal páku na pokoji

a začal na mě radostně vyřvávati.

Pak seběhli se ostatní

a já pochopil, že jsou mí poddaní.

Já jsem král Francie

a myslím, že brzo pochopím co je to revoluce.

Eda Kamínek

Byl jednou jeden panáček,

byl to velký chudáček,

proto ani na zahrádce,

nemohl smát se.

Potřeboval kámoše,

dřevěnýho Pepouše.

Pepouš se skamarádil,

protože byl velký lidumil.

Luky Twardozsky

Povím vám píseň

nebo spíše báseň

o malém vojáčkovi,

který zažil revoluci.

Měl mikinu,

kterou ztratil v lednu.

Vydal se do Běloruska,

tam ho napadla smečka.

Pokousali ho do ruda,

až z něj byla zmrzlá šunka.

Však takové měl hoře,

že vyslzel celé moře.

A proto poučení si berte,

že nebuďte jak tenhle blbeček,

co měl velmi malý mozeček

a taky malý stoleček.

Doporučil bych vám nechodit ani do Běloruska,

je tam zima a velká smečka.

Kdybyste tam chtěli jet,

tak mi o tom dejte vědět.

Eliáš Hughes

Byla jedna čepice,

designovali ji u slivovice.

Její design pochopiti jsme nebyli moci,

byla totiž z budoucnosti.

Měla na sobě různé marky,

klikiháky a taky znaky.

Její velká bambule

byla velká jako tvoje kebule.

Tenhle náš současný design brzy odletí,

tohle je čepice z 22. století.

V nejteplejším horku vlna se nenosí

a my neběháme bosí.

Je vychytaná moc a moc,

když je problém, přijde ti na pomoc.

Válečný dron v sobě má,

je opravdu vychytaná.

Do stroje času jednou spadla

a v 21. století pak kradla,

ukradla jednu nohavici,

okurku a taky slivovici,

kradl dál a dál

a u toho se zlověstně smál,

až jednou ho chitili poldové,

že bude platit za nové.

A tak čepice jde do vězení,

tvrdí, že v jejích kapsách nic není.

Poldové jí to nežerou,

vězením jí proženou.

A proto příklad vemte

a obchody už nerabujte.

Honza Němeček

Karton na botě drží div,

špendlík má na to velký vliv.

Kdo nemá podrážku už ji má,

karton se láme jako tál.

Boty mám rozbité jako dům,

páč nehraji karty jako bůh,

nejlépe se hrají v casinu,

tak poď taky do casina,

ať nejsi chudý jako dědina.

Když jsem byl malý nevěděl jsem nic,

teď jsem starší a stále nemám nic,

ani tu botu s kartonem,

kéž bych měl botu s motorem.

Teď jsem přišel do Jack Daniel’s

a vyhrál jsem milion českých peněz.

Už jsem bohatý hráč casina

a už nemusím nosit boty s kartonama.

Jsem zároveň vlastník vína

kterého mám jako dýma.

Tímto končím tuto baladu,

O kartonu a špendlíku.

Alfréd Krippner

Tenhleten můj ultrazvuk,

ten prý dělá velký hluk,

který klíště nesnáší

a honem pryč peláší.

Schovat se hned za kámen

nebo je s ním amen

a já sedím bez obav,

pozoruju stádo krav.

Člověk šťastný,

klíště v háji,

ultrazvuk to všechno spraví,

klíště brečí v hájku

a já skládám bajku.

Tohle dokáže protiklíšťák,

lepší než chemický sprejťák.

Eli Walter

Byl kdysi jeden klobouček

a ten měl útulný domeček.

Klobouček byl líný moc,

až z toho dostal nemoc.

Tři týdny on byl v nemocnici,

ale nebylo mu pomoci.

Maminka mu říkala,

že když byla jako on,

na tábor chodila,

ale kloboučkovi se tato představa nelíbila.

Jenže špatnějc bylo kloboučkovi

a tak bohužel jiná možnost nebyla,

než aby maminka tábor vyhledala.

Na stránkách Gogelu

se dočetla o sboru,

který tábory má, rád zpívá

a je tam parta kamarádská.

To se kloboučkovi bude líbiti,

hned ho tam jdu přihlásiti.

A tak je klobouček tu,

ale má blbou náladu.

Je to tu hrozné, špinavé

a mám pocit, že to tu bude strašivé.

S těmito větami tu klobouček je

a ostatním je kvůli tomu smutně.

Vždyť je to tu skvělý, chlácholí ho Lenka,

jenže klobouček si říká: „No to určitě tady příšerné bude.“

Klobouček nespí, nejí,

má negativní myšlení.

Už toho maj všichni dost

a tak mu daj dobrou noc

a udělají mu skvělou noční bojovku,

která má v sobě bubáka Lenku.

To kloboučka pobaví

a uvědomí si, že je vyléčený

už není rozmazlený

a není na všechny zlý.

Eda Kamínek