"Tati, já už nechci chodit na karate! Já chci zpívat!"
Soustředění sboru bruncvík v Hříběcím 2009
Přátelé, kamarádi, maminky i tatínkové, přilehlé okolí,
další rok uběhl jako voda a Bruncvíci opět jedou na letní soustředění do Hříběcí nedaleko Horní Cerekve. I tentokrát se můžete těšit na zajímavé zápisky z každého dne:
Den prvý, Sobota 22.8.2009
Sraz byl tradičně na Hlavním nádraží kam též tradičně dorazil jako první s velkým předstihem před ostatními vytrvalec Petr Adamec. Též tradičně v tu chvíli zvonilo sbormistryni několik smsek ohlašujících tradiční pozdní příchod.... Jinak vše proběhlo v poklidném veselí, sbor se po přivítání nalodil do vlaku, překvapivě měl pro sebe dostatek místa, tedy se rozdělil na nerozlučné „Ajťáky“ , nenapravitelné karbaníky(Míša...Honzík) a nudné odpadlíky (sbormistryně atd). Nadšení z opožděného odjezdu trvalo asi 10 minut, tj do Říčan, kde nám po delším mlčení oznámil pruvodčí poruchu. Po další hodině oplakal opraváře uvízlé v zácpě a když jsme se konečně opět rozejeli, sdělil nám cosi o výluce u Olbramovic a přestupu na bus...Bruncvíci jsou ostří hoši, zvládli bez oka zachvění i nekonečnou zácpu aut po kolizi , ba je možné, že někteří si ani nevšimli, že změnili druh dopravy. :-)
Po zralé úvaze jsme změnili původní trasu v naději, že již pojedeme v klidu a míru pouze k cíli ...Nicméně přípoje znuděné dlouhým čekáním na nás odejely, tedy jsme Veselí nad Lužnicí naším veselím nevázaným na pulhodiny(z které se vyklubala opět hpdina a půl) zcela ovládli..... (zdokumentováno..)
K sedmé hodině jsme konečně dosáhli vytouženého Hříběcí, doslova o prsa dříve než Šimon , který za námi od rána jel z Ostrova Hvar .. naše strasti skončily překročením prahu školy – všude voněla sekaná a usmívaly se Marušky … Rozesmáli jsme se i my při tvoření našich policejních portretu …a pak už jen dobrou noc a ani sršáni nás nehonili celou noc.
Zapsala Lenka a Adelka
Den druhý, Neděle 23.8.2009
Ráno nás, kupodivu spící (ač nás bylo málo), probudil slovní budíček. Oznámení, že jsme poslední ležící, nás nevyvedlo z míry ani ve snu. K životu (a některé z bezvědomí) nás přinutila ranní rozcvička. Po zakusení obvyklých ceremonií viz čertíček, vyslechnutí obvyklých plačtivých rozhovorů typu: "Jsme šly spát kvůli vám až ráno!" jsme se odebrali ke snídani, kterou připravila firma Maruška kuchařka s.r.o. Tímto děkujeme!
Následoval pozdrav slunci a hodinové třískání do nástrojů s odborným názvem sluchově - rytmické cvičení, ze kterého nás vysvobodila svačinka. Po dalším mlácení přišel mnohými očekávaný obídek (připravila výše uvedená firma). Všichni potom olizovali mastné skvrny na svršcích a léčili šrámy na duši z nedostatku řízků. Po poledním klidu nastalo zodpovídání otázek pro dnešní den a poté očekávaná odpolední hra. Šlo o luštění notoricky známých písní psaných v hieroglyfech. Zní to lehce, ale v podání POHYB - ŽENA - ZELENINA - ZELENINA - ZELENINA nebo HMYZ - SVATBA - CITOSLOVCE HMYZU - CITOSLOVCE HMYZU to nebylo z nejlehčích! Ale hra se povedla, některé z nás sice více než hra zajímalo sbírání hub, ale i to je zábava. Po další svačince nastala chvíle fotbalu. Zažili jsme štěstí z gólů, neopakovatelnou radost v očích některých z nás po nakopnutí nepřítele. Naspat čas večeře, psaní deníku a přesunu k ohýnku.
zapsalo zelené družstvo v čele s Vojtou K.
Den třetí, pondělí 24.8.2009
Ráno nás probudil děsivý budíček-zpěv a bubny- Vítek! Pišta (David pro neznalé) k ničemu nebyl. Poté následovala rozcvička s Pištou ale bez Vítka, který musel na důležité jednání(WC). Na snídani byl chleba s pomazánkou a pro mslné jazýčkyod Marušky misli. Konečně následovala chvilka odpočinku kdy větčina karbanila hru BANG! Když vtom do pokoje vkročil Vojta Verner neboli Aiťák že máme jít na zkoušku. Byly slyšet nadčené hlasy hurrá už je zkouška a tak podobně. Následoval jako vždy „pozdrav slunci“ a poté následovala rozdýchání překvapivě s Lenkou. Pak jsme se šli rozezpívat kdy jsme do ruky všichni dostali píseň tatatata ( Beethovenuv kánon-pozn.překl. :-) ) Pak bohužel následovala svačina. Svačina byla houska se salámem a s rajčatem. Poté chvilka klidu a hurá na zkoušku. Po zkoušce byl oběd. Oběd byla hrachová polévka a švestkové knedlíky. Pak byl polední klid. V 14.30 byly olimpiské hry. Rozděleno to bylo takto – cesta bohů, olympíský stadion a hledání requisit . V cestě bohů bylo úkolem co nejrychleji běhat podél fáborků a když byl modrý fáborek, tak se tam měl najít úkol a správnou odpověď napsat na papír. Podle mne byl nejlepší úkol zkrášlování obličeje nutelou a marmeládou. Když byl poslední úkol tak tam bylo psáno že při cestě zpět jsme se neměli ohlédnout (Hádes v podsvětí-pozn.) Když šel Míša a Petr A. Tak se oba otočili a řekli „Ahoj Lenko co tady děláš ? „ . Na stadionu byl hod diskem. A hledání requisit nemusím ani říkat protože se to za chvíli dozvíte (antické divadlo pozn.) Poté byla očekávaná svačina opět chleba s rajčetem . Po svačině bylo skládání písně. Pak bylo přetahování s lanem pak večeře a teď všichni sedíme u táboráku.
Napsal sepisovací tým žlutých Pítr a Mikuláš
Den čtvrtý, úterý 25.8.2009
Ráno nastalo otřesně, jako každé jiné – budíčkem. Byli jsme vyhnáni z budovy ven a poté donuceni k fyzické aktivitě, kterou jsem já osobně a i někteří ostatní snášely velmi špatně. Po tomto raním mučení byla snídaně a mučitelé Vítek s Davidem nás vydali na trestsmrti – zkoušku. Zkouška ovšem skončila trapným fiaskem, když se někteří z dlouhého čekání rozhodli že se poksí zabít mezi sebou. Tak byla chvíle klidu a pak se vězni dohodli že se z nudy radši nechají vydat na zkoušku osobně. Zkouška dále pokračovala v lese tím že jsme šli do lesa a poslouchali. Když už jsme slyšeli dost sebrali jsme předměty z lesa a napodobovali jsme zvuky a tak je zaprodávali Lence která si je poslechla, ale nebyla 100% spokojena, takže zmírnění trestu nepřipadlo v úvahu. Po svačině která obsahovala chleba s pomazánkou a paprikou začala zkouška, která už skončila úspěšně. Následoval oběd a ve 14 hodin swe vyrazilo do lomu. Když jsme tam přišli vyděli jsme nádherný lom, který však okupovalo spoustu dalších lidí, a však to nás neodradilo a rozdělili jsme se na 3 skupiny. Ty co do vody nešli, ty co šli a ty co šli skákat. Toto se i přes všechna očekávání oběšlo bez strát na lidech. Po vrácení z lomu byla hra , kde jsme skládaly buďto býka(byla to kráva,ale správně to mělo být tele) nebo 10 přikázání. Následovala večeře a pak jsme se pokoušeli sednout na židle.
Zapsal z týmu modrých Ivo
( předneseno bylo u ohně s komentářem, že asi 30% je pravda... , autenticky přepsáno :-) )
Den pátý, středa 26.8.2009
Ráno nás neprobudil budíček, ale mne osobně důležitý telefonát (volání přírody )(což je škoda, nebo vedoucí svorně zazpívali židovskou píseň, neb jsme byli v judaismu-pozn.redakce). S myšlenkou rozcvičky nohy ztěžkly, tkaničky se uzlovaly, svaly praskaly. Naštěstí byl do rozcvičky uveden i beztrestný vrh na cíl. Po rozcvičce nastal jásot (zkouška se neuskutečnila, pak trochu pláče pro informaci, že bodování pokojů ANO... Po chutné snídani se blížil tolik očekávaný moment hodžehu (pozn. redakce: pouť do Mekky, kterou jsme uskutečnili v rámci dne Islámu... ) Po úspěšném přístání na místním zámku (Žirovnice) a po prvotních radostných rozkleků (viz. pantoflíčky) – inu autor měl na mysli zřejmě rozjíždění nezkrotných nohou... - nás jen na moment oslovila zprvu chytrá slečna průvodkyně. Po bližším prozkoumání už tak chytrá nebyla. Na špejcharu nám udělal velkou radost nepozorný průvodce, čehož jsme využili a z výroku „DO NOT TOUCH PLEASE“ udělali výstavu „IF JOU WANT YOU CAN SIT ON THE HISTORIC EXPONAT“ !
Cestou zpět jsme si párkrát zahráli hry bomba , povodeň a jiné. Napsal bych ještě ódy na dnešní hry a výtečnou organizaci, ale za lži mně neplatí...
zapsali zelení rukou Vojty Kováře
redakce podotýká, že hoši do Mekky vstupovali bránou kterou musili nalézti sluchem a cestou z Mekky poznávali dle rukou muslimské dívky... slečna na zámku pravda intelektuální příliš nebyla, zato milá a postrach všech zámků – tj. Bruncvík - vzala s velkým humorem, za což jsme ji k slzám dojali písní „Široký hluboký“
Den šestý, čtvrtek 27.8.2009
Ráno nás jako vždy probudil budíček. Když nás donutili vylézt tak následovala rozcvička na které bylo nejhorší to že ze samého nicnedělání nás začaly žrát mouchy. Následovala snídaně a pak se začalo zkoušet. Poté co Lenka už nedokázala vydržet naše skřeky byla svačina po které byla zase zkouška. Když nás Lenka zase nemohla vydržet (che, vždyt zpívali úžasně čtyřhlasně Arcadelta!!! pozn. Lenky) tedy poté byl oběd a následoval polední klid, který se klidem jen nazýval a Vítek dal všem minusový bod a další jeden Vojtovi za orbitální bombardování. Následovala aktivita v lese, kde jsme lovili ryby, zvěř a sekali obylí ..Následovalo ničení lesa za záminkou umění (pozn. - najdi vše co je zelené – v lese i domě a vytvoř obraz stromu)... a pak se šla hrát vybika, která se přes všechna očekávání obešla bez ztrát na životech (znovu) – zde následoval veký povzdech..
Zbytek denníku se však bohužel nedochoval(pravil autor, neb jej psal narychlo u ohně :-)
zapsali modří rukou Iva (přepsáno autenticky :-) )
Den sedmý, pátek 28.8.2009
Dnes brzo ráno nás probudila Maruška na noční bojovku. Bojovka byla dlouhá, slepá, tedy po svíčkách. Jako první strašidlo byla egyptská mumie „BAF BAF“, druhý byl převozník Cháron, kterému si měl dát dvě kuličky (jako mince) a on tě pustil dál. Když jsem došel k poslednímu stanovišti (kterému – pozn. Red. - předcházel ještě Židovský rabín, islámista, který učil modtlitbě, Keltská věštkyně, která o chlapcích věděla i co oni sami ne – Martin - :-) - budhustický mnich, u nějž si mohl zacinkoat pro splnění tajných přání...a poslední Jan Křtitel...a jeho poklad.- fidorky...) …..potkal jsem Mikuláše a domu už jsme šli oba dva. Ráno byl jako už obvikle buuuuudíííííčéééééééék. A po budíčku byla rozcvička. Na snídani nám řekli že má přijet hygiena. Po snídani šli obviklý karbaníci jako Míša V., Petr J. Ivo Z., Honzík L., Mikuláš H. A já hrát BANG. Uprostřed toho přišel do pokoje Vojta V., aby nám řekl, že bude zkouška, jenže po chvíly přišel Pišta, který řekl „kluci, zkouška se posouvá, protože Lence není dobře“ a tak hra pokračovala (k jejich nesmírnému žalu, že – pozn. Red. - nu, komu by nebylo špatně, kdyby byl na nohou nepřetržitě od 6hčtvrtka do 4h rána pátečního, že...). Mezi svačinou a obědem jsme dělali patikování (chlapec míní batiku :-)a všem se to moc povedlo. Při obědě nám Pišta zdělil že ve 13.45 hod. Máme být v jídelně na hru, jenže připravování hry se prodloužilo o půl hodiny (inu sbormistryně sic ihned po zkoušce šla zadělávat těsto a nádivky, ale ...) takže nový sraz byl v 14.15.. Když jsme přišly do jídelny, Lenka nám sdělila že si uděláme mandaly( nikoli sypané z písku, ale jako koláč .. :-)Po hře se šlo do lomu . Cesta do lomu byla vyčerpávající. Po příchodu do lomu se zbor rozdělil na plavce, skokany a neplavce. Na cestě zpátky se hrála hra na jméno si nevzpomenu. Po příchodu domu se hrála další hra a to stavění domečků ( pardon! To neměly být domečky, ač tam někteří jedinci měli i plazmovou televizi, ale budhistocké chrámy, když jsme byli v pátek v buddhismu, že ...ach..) Po dostavění domečků byla večeře. Po večeři byl čas na dodělávání ruzných věcích jako třeba dopisování otázek atd. Teď už sedíme u táboráku a čtem si tento deník.
Zapsal tým žlutých rukou statečného Ondřeje Pajka
Den osmý, sobota 29.8.2009
Den začal jako obvykle budíčkem, který dnešním dnem začal třískáním do cinkátek. Potom byla prý poslední rozcvička. Pak byla snídaně, chvýle odpočinku a po té zkouška.
Spývaly jsme čtiři věci. Potom byla svačina a další zkouška. Po té byl obět a ve 2:00 byla bojovka.
Po bojovce byl chvíly klyd a zkouška. Poté svačina, chvilka na přípravu táboráku a potom táborák. Vyhodnocení celotáborové hry: napíšu jen první 3 místa: 3. michal Verner 2. Petr Adamec 1.Tomáš. Poté se rozdaly dárky a teď si jako večeři opékáme špekáčky.
zapsal tým zelených rukou Míši, zapsáno velmi autenticky:-)
překlad a dovětek redakce - zkouška byla ve znamení dotahování repertoiru na večerní koncert pro "personál" ... tomuto předcházela zmíněná bojovka, na které stáli různí svatí (byliť jsme ve dni křesťanském), kterým předcházela Dalila, jež u rybníčku Samson lstivě uloupila každému bruncvíčku trofej do vlasového herbáře- poslední v řadě pak Maria dopravkyně (v prostěradle se svatozáří dopravovala chlapce z bojovky domu, občas možná místní dopravu mírně pozastavila udivem, že.. :-) , po výborné večeři byl krásný koncert a vánoční stromeček s dárky .... u ohně pak druhá vlna- v rámci vyhodnocování tábora...a pak naše hity Frankie Dlouhán a Dráček Paf a Slavíci z Madridu až hluboko do noci.... a ráno již jen uklidit, zabalit a vláčkem domu, poslední rozehrané karty(pisatel takto puvodní verzi deníky zapomněl v jednom vláčku :-)...a sbohem Hříběcí, zase za rok !!!